(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1970/2014 ze dne 28. května 2015)

Nejvyšší soud se v daném případě zabýval procesními důsledky rozporu mezi jednotlivými námitkami uplatněnými proti směnečnému platebnímu rozkazu.

Dovolatel v řízení napadl postup odvolacího soudu, který při rozhodování o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nepřihlédl k námitce dovolatele, že vůbec nepodepsal směnku, která byla předmětem daného soudního řízení. Tento postup odvolací soud odůvodnil tím, že zmíněná námitka odporuje dalším námitkám, které dovolatel vznesl v soudním řízení.

Dovolatel argumentoval zejména tím, že tyto další námitky vznesl pouze z procesní opatrnosti pro případ, že by v řízení neuspěl s námitkou nepravosti podpisu. Tyto včas podané námitky pak z uvedeného důvodu dle dovolatele nelze považovat za vnitřně rozporné s námitkou nepravosti podpisu. Svůj postup ohledně uplatnění námitek pak dovolatel obhajoval tím, že v minulosti došlo z jeho strany k podpisu „určité biancosměnky“ ve prospěch původního majitele, nešlo však o  směnku,  která byla  předmětem daného  soudního řízení.

Nejvyšší soud v dané věci vyjádřil názor, že pokud z obsahu jednotlivých námitek je zřejmé, v jakém rozsahu účastník řízení směnečný platební rozkaz napadá a na jakých skutkových okolnostech tyto námitky zakládá, nemohou tyto námitky být považovány za neodůvodněné. Výše uvedené se uplatní bez zřetele k tomu, jestli jde o námitky vzájemně rozporné.

V této záležitosti také odkázal na svou předchozí rozhodovací praxi, dle které nemůže být důsledkem vzájemného rozporu námitek uplatněných účastníkem řízení možnost soudu tyto námitky odmítnout jako neprojednatelné, či se jimi vůbec nezabývat.

Svůj názor ohledně procesních důsledků uplatnění rozporných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu Nejvyšší soud opřel také o ustanovení § 175 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve kterém se žádný podklad pro názor, že by rozporné námitky byly neprojednatelné,  nenachází.