(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2687/2014 ze dne 25. června 2015)

Nejvyšší soud se zabýval otázkou platnosti pracovní smlouvy uzavřené mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu. V daném případě se jednalo o člena představenstva družstva, který zároveň s družstvem uzavřel pracovní  smlouvu,  ve  které se  zavázal  vykonávat  práci „manažera pro komunikaci s veřejností.“ Náplní této práce byl mimo jiné výkon „činnosti administrativního charakteru, dokumentační činnost, vyhledávání listin v archivu pro podávání žalob, přípravu podkladů pro podávání žalob, správu počítačové sítě atd.“

Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací dal za pravdu členovi družstva, když měly za prokázané, že taková pracovní smlouva není stižena absolutní neplatností, neboť člen družstva na základě pracovní smlouvy vykonával činnosti, které svou povahou a charakterem nelze zařadit pod činnosti spadající do působnosti statutárního orgánu. Práce vykonávané na základě pracovní smlouvy pak byly soudy označeny jako „práce podpůrné, pomocné, technického a administrativního charakteru, které nutně vyžadovala běžná správa tak velkého družstva.“

Ani skutečnost, že pozice dle pracovní smlouvy byla označena jako „manažer“ a doba trvání pracovní smlouvy byla stanovena na dobu trvání výkonu funkce člena představenstva, pak soudy o opačném názoru nepřesvědčila.

Proti výše uvedenému výkladu se postavil Nejvyšší soud. Nejprve odkázal na ustálenou judikaturu ve věci neoddělitelnosti činnosti statutárního orgánu a zaměstnance v pracovním poměru a zdůraznil, že není v rozporu s právními předpisy, aby členové statutárního orgánu právnické osoby uskutečňovali některé činnosti na základě pracovní smlouvy uzavřené s právnickou osobou. Nicméně náplní pracovněprávního vztahu mezi členem statutárního orgánu a právnickou osobou nesmí být výkon činnosti spadající do okruhu činností statutárního orgánu.

Nejvyšší soud však vyslovil názor, že činnosti, které byly předmětem dané pracovní smlouvy mezi členem statutárního orgánu družstva a družstvem, nelze oddělovat od řízení činnosti družstva a rozhodování o jeho záležitostech. Bez kontrolních, administrativních a podobných úkonů se dle Nejvyššího soudu neobejde žádná organizační a řídící činnost, výkon funkce člena představenstva nevyjímaje, zbylé činnosti specifikované v pracovní smlouvě Nejvyšší soud také nepovažoval za oddělitelné od řízení činnosti družstva a rozhodování o jeho záležitostech. Také doba trvání pracovní smlouvy na dobu, po kterou byl žalobce zároveň členem představenstva družstva, vedla Nejvyšší soud (na rozdíl od soudu prvního stupně a  odvolacího  soudu) k závěrům o neoddělitelnosti výše uvedených činností od výkonu funkce člena představenstva družstva.

Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud označil výše uvedenou pracovní smlouvu za neplatnou, zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku byla členem představenstva družstva podána ústavní stížnost. Ta však byla Ústavním soudem ĆR odmítnuta, neboť dle jeho názoru stížnost nenaplňovala podmínku podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele.