Proponenti zjednodušování pravidel veřejného zadávání spojují nový vznikající zákon o zadávaní veřejných zakázek s velkými nadějemi. Není divu – zakázkové právo se postupem doby značně odcizilo svému původnímu hlavnímu účelu, kdy v rámci rodiny soutěžního práva mělo cílit především na zabezpečování férové konkurence uchazečů o státní a municipální zakázky. Namísto toho hypertrofovalo do nástroje zajišťování efektivity veřejné správy, jakéhosi biče na úředníky. Redukce formalistických pravidel bude jistě vítána – jsou opravdu vhodnější mechanismy pro vnitřní kontrolu postupů byrokratického aparátu než je zakázková právní úprava, a po řadě zbytečných protokolů, komisí či povinných lhůt se nebude nikomu asi stýskat.

Jásání zadavatelů nad ulehčením povinností a méně formalisovanému postupu bude jistě resonovat přinejmenším u části dodavatelů – nepochybně u těch, kteří budou v tom kterém výběrovém řízení úspěšní. Ti, kteří budou pociťovat nedostatek férovosti v soutěži, se budou muset nejvíce zajímat o nápravné prostředky. V novém zákoně je dohledová činnost svěřena opět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jenž již svým názvem a primární agendou napovídá, že by měl především chránit poctivou konkurenci a rovný přístup k veřejným investovaným prostředkům – spíše než být karatelem státního či obecního aparátu. Bez skutečně funkčního sankčního mechanismu je jakýkoliv systém pravidel jen neužitečnou zástěrkou.

Přinese však navrhovaná úpravu dohledové činnosti ÚOHS v novém zákoně reálnou ochranu pro ty, kteří budou nesprávným postupem zadavatele na svých právech zkráceni? Je třeba připomenout, že podle dosavadní úpravy v případě námitek je blokováno uzavření smlouvy s vybraným uchazečem po dobu 45 dní, přičemž ÚOHS má možnost nařídit předběžné návrhů podaných v poslední době úřadu však začalo být vypořádáváno tím způsobem, že úřad nevydal předběžné opatření a do 45 dní nerozhodl – po uplynutí příslušné lhůty zadavatel uzavřel s jím vybraným dodavatelem smlouvu, a následně úřad zastavil řízení pro „bezpředmětnost“. Ačkoliv tento přístup měl jistě i kladné stránky (včetně zlepšení statistiky o délkách řízení před úřadem), vedl však k tomu, že se nezjistilo vůbec, zda návrh stěžovatele byl oprávněný či nikoliv. Věcné posouzení by si přitom jistě účastníci zasloužili znát, a to tím spíše, že pokud opravdu došlo na straně zadavatele k pochybení, je značně frustrující pro poškozeného uchazeče, že jiný získal neprávem zakázku jen proto, že úřad nestihl dostatečně rychle rozhodnout, zato zadavatel a jeho vyvolený dodavatel si s podpisem smlouvy pospíšili. Navíc absence meritorních rozhodnutí vede k nižšímu preventivnímu účinku – ani odborná veřejnost se nedozví, jak by býval úřad věc posoudil, takže chybí vodítko pro budoucí zakázky.

Návrh nové právní úpravy však jde, byť s jistými modikacemi, stejným směrem – to dokonce ještě radikálněji. Předně, nový zákon již ani neobsahuje úpravu předběžných opatření. Blokační lhůtu sice zákon poněkud prodlužuje (na 60 dní), a její začátek počítá o něco později, až od zahájení řízení u úřadu. Po uplynutí této lhůty, pokud do té doby úřad nerozhodne, však může zadavatel uzavřít smlouvu – a návrh zákona pak dokonce výslovně aprobuje neblahou současnou praxi ÚOHS ustanovením o zastavování řízení po uzavření smlouvy. Dokonce úřad bude mít ne jen možnost, ale přímo zákonem stanovenou povinnost zastavit zahájené řízení, pokud zadavatel smlouvu uzavře. Navíc návrh zákona o zadávání veřejných zakázek sám neobsahuje žádné lhůty pro vydání rozhodnutí úřadu (přičemž lhůty stanovené správním řádem nemají praktické účinky, neboť s jejich uplynutím nejsou spojeny žádné následky).

V důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona, jehož byl ÚOHS spolupředkladatelem, je tento mechanismus obhajován tím, že 60 dní bude stačit na prvostupňová rozhodnutí úřadu. V posledních měsících se úřad opravdu vynasnažil vylepšit své statistiky průměrné délky řízení tak, aby toto konstatování nevypadalo nepřiměřeně. Mnozí máme ale stále v paměti doby nedávno minulé, kdy se na prvostupňová rozhodnutí čekalo (se stejným napětím a potížemi jak na straně dodavatelů, tak uchazečů) po řadu měsíců, i více než rok. Jak se lze spolehnout na to, že ÚOHS bude dlouhodobě schopen vše meritorně rozhodovat v šedesátidenní blokační lhůtě? Natož na základě dohledové činnosti jsou přitom pravidla stanovená zákonem sotva vynutitelná – jako kdyby zákon ani nebyl. na to, že ÚOHS bude dlouhodobě schopen vše meritorně rozhodovat v šedesátidenní blokační lhůtě? Natož na základě nové právní úpravy, s níž se budou všichni postupně seznamovat, a zpočátku (s omezenou judikaturou) spíše více chybovat. Bez skutečné dohledové činnosti jsou přitom pravidla stanovená zákonem sotva vynutitelná – jako kdyby zákon ani nebyl.